Co by měla udělat nová vláda po volbách?

Nejtěžší bude změnit náš mindset, abychom se opět soustředili na růst. A to nejen ekonomický, ale abychom chtěli růst a být lepší i jako společnost. Po mnoha letech, kdy jsme se soustředili jenom na to, jak nic neměnit. Hlavní slovo v kampaních bylo vždy “NE” místo velkého “ANO”. Jen jsme se negativně vymezovali proti čemukoliv a nehledali jsme cesty vpřed. Máme to už zažraný pod kůží. Postavit dálnici je problém, postavit novou železnici je problém.

Každý větší projekt se v téhle zemi promění v martyrium, které každého semele. Každá změna je viděna jako nebezpečí, naše touha riskovat zmizela. A budeme tu touhu muset obnovit. Získat opět naši touhu být lepší a růst. Moderní země se neustále mění, protože reaguje na změněné potřeby svých obyvatel.

I když se tváříme jako rovnostářská společnost, nechali jsme hodně lidí, aby živořili na okraji společnosti. Máme celé kraje, které jsou zanedbané. Musíme se opět navzájem podpořit, abychom se semkli a drželi při sobě. Tahle země musí být zase pro všechny. A jak na to?

Musíme se zaměřit na naše školství, aby tolik nezáviselo na vzdělání rodičů, ale na schopnostech těch, které vzděláváme. Všechny děti si zaslouží mít stejné šance na úspěch a kvalitní život. Musíme omezit rozdělování podle schopností od útlého věku. Za zvážení bude určitě stát i taková relativní drobnost jako obědy zdarma pro všechny školáky. Jsou mezi námi totiž i tací, kteří si nemohou dovolit platit obědy svým dětem. A nedělat rozdíly znamená, že dáme šanci na společný oběd všem. A když už to bude oběd, pak i zdravá svačina povinně zdarma by byl krok vpřed. (O tom, že školní uniformy by také nebyly od věci).

Musíme posunout zdanění od práce ke spotřebě a majetku. Snížit odvody na sociální a zdravotní pojištění, aby práce byla výhodná pro všechny. Lehce se to řekne, hůř se to dělá, ale musíme posunout zdanění od práce k majetku. Ano, doba, kdy bohatší budou muset pomoci chudším, aby se nám tu společně žilo lépe. Tedy, pokud chceme zacelit ty velké díry ve společnosti. A to nemluvím o tom, jak se chováme k exekucím a tak dál. Mluvím jen o tom, že pracovat se musí vyplatit a zároveň si u toho musíme navzájem pomoci.

Musíme dekarbonizovat naši ekonomiku. Jasně, různá lobby se tomu usilovně brání, ale máme až příliš až příliš jednoduchého průmyslu. Musíme aktivně podpořit firmy v tom, aby zaváděly technologie, kdy budeme produkovat výrobky s vyšší přidanou hodnotou. Budeme mít vyšší produktivitu práce, méně kamiónů a firmy si budou moci dovolit vyšší mzdy. Není to o zákazech, ale o daňovém zvýhodnění pro ty, co se posunují do budoucnosti.

Máme práce až nad hlavu a sami to nezvládneme. Peníze dostáváme od Evropské unie, ale musíme si sem pustit cizince, o kterých víme, že s námi chtějí žít. Ukrajinci a Vietnamci nás mají obecně rádi a my bychom měli být otevření a umožnit jim, aby s námi žili a sdíleli naši zem. Jejich děti se postupně stejně stanou hrdými Čechy, jako to vidíme u vietnamské komunity. Nezavírejme se do klece, stane se z nás jenom taková středoevropská ZOO.

A pokud se chceme stát opravdu moderní zemí, tak nemusíme stavět kilometry dálnic a vysokorychlostní železnice. Stačí, když uvolníme pravidla pro start-upy, abychom se stali zemí, kde se vyplatí založit novou společnost. Není to jen o daních, je to i o tom, že bychom měli uvolnit a stanovit pravidla pro legální švarc-systém. A k tomu jasně a jednoduše nastavit pravidla pro odměňování a danění mzdy vyplácené formou opcí a akcií. Když budou pravidla jednoduchá a podnikatelsky přátelská, pak se vyplatí založit start-up v Praze. A to přiláká i vzdělané cizince, aby v té naší malé zemi pracovali.

A nakonec - musíme něco udělat se zákoníkem práce. A to nejlépe tak, že umožníme firmách, že za dodržení několika zásadních omezení, jako je maximální délka pracovní doby, si mohou se všemi zaměstnanci dohodnout vlastní podmínky. A zaměstnanci je budou muset jednou ročně potvrdit tajnou volbou. Zákoník zůstane v platnosti, ale progresivní firmy získají volnost jako snadné propouštění za podmínky férového odstupného a podobně. Tam, kde si nevěří, tam bude platit zákoník práce, tam, kde k sobě mají důvěru, si budou moci dohodnout vlastní podmínky. (Je to až moc velký sen, ale fungovat by to mohlo).