Ukrajince my tu přece nechceme. Berou nám práci.
Nedávno proběhla krátká mediální přestřelka o tom, kdo brání Českou republiku a její zaměstnance oproti konkurenci z Východu. Konkrétně se mluvilo o Ukrajincích a paní ministryně Maláčová si připisovala zásluhy o to, že ona osobně brání oněm hordám z Východu, aby nás vzaly útokem. Jenže, opravdu se chceme tak usilovně bránit tomu, aby tu s námi společně bydleli a pracovali lidé, kteří jsou nám kulturně docela blízko? A proč tedy vlastně Ukrajince vcelku běžně potkáváme a nijak to už ani neřešíme. A najmout si nějaký to úkáčko je vcelku běžná praxe, že?
Ukrajinci mají Českou republiku obecně rádi a žili by tu s námi spokojeně a pracovali by. A platili by tu daně, kdybychom jim to dovolili. Pokud jste tu ovšem tak trochu načerno, tak samozřejmě žádné daně platit nemůžete, protože z principu nesmíte. Pro systém přece neexistujete.
Ovšem, když vypukla válka na východě Ukrajiny, tak Evropská unie upravila pravidla pro Ukrajince. A Polsko a Maďarsko solidárně vydaly miliony pracovních víz Ukrajincům. My ovšem prakticky žádná, protože je neumíme pořádně zpracovat. A Ukrajince tu přece nechceme.
Takže to nakonec vypadá tak, že si Ukrajinec požádá o vízum v Polsku, dostane ho celkem lehce, protože Poláci vědí, že pomáhat se má a demokratická Ukrajina je nejlepší nárazník, který můžeme mít. A co udělá člověk s vízem? Přejede přes neexistující hranice a pracuje třebas v České republice, načerno samozřejmě. Protože to tu mají rádi. A my stejně mnoho profesí bez jejich pomoci ani nedokážeme dělat.
Už naštěstí nejsou časy tak temné, kdy se s pracovním povolením kšeftovalo a celý systém měla pod kontrolou mafie. Kdy se i při cestách domů vybíraly různé poplatky, aby všichni domů spokojeně dojeli. To už je snad za námi, ale pořád tu máme ten dluh.
Naše představa o tom, že ukrajinský doktor a nebo IT specialista chce pracovat na stavbě u nás je zcestná. Je to totiž jediná práce, kterou může dostat. A žádná země by si neměla dovolit tolik mrhat potenciálem lidí, kteří v ní chtějí žít.
Rozdat půl miliónu pracovních víz by bylo to nejlepší, co můžeme i sami pro sebe udělat. Získali bychom najednou daně a příspěvky do sociálního systému od půl miliónu zaměstnanců, kteří se dnes pohybují mimo systém.
A žádný tlak na mzdy by se nakonec nekonal, jen by se trochu saturoval trh práce, což by nám prospělo všem, protože by pominul i ten velký tlak na inflaci. Vše by se zklidnilo.
A naše země by byla zase o trochu víc kosmopolitní a měli bychom tu komunitu, která to s naší zemí myslí opravdu dobře. Zvládli jsme to s Vietnamci, není čas to zkusit i s Ukrajinci?
